Acoustic Energy AE109

Britská značka Acoustic Energy začala svou dráhu v roce 1987 v západním Londýně, aby se během let přesunula do současné továrny poblíž západoanglického Bristolu. V roce 2017, tedy k 30. narozeninám, si firma nadělila několik novinek, v jejichž čele stojí přepracovaná série 100, jejímž top modelem je velmi kompaktní sloupek AE109 - toto jméno má své kořeny v prvním opravdu globálně úspěšném modelu značky.

"Velmi kompaktní" převedeno do suché řeči faktů znamená výšku 80 cm, šířku 16 cm a hloubku 24 cm, přitom ale také hmotnost 17,5 kg, která vás rozhodně při přemisťování kabinetů z 1,8 cm tlustých MDF profilů napoprvé zaskočí. Za nadstandardně vysokou váhou stojí vyplnění spodní komory kovovým granulátem - zejména kvůli stabilitě, ale i absorpci nežádoucích vibrací. Standardní "škatulovité" tvary zjemňuje zaoblení horních bočních hran a spodní přední a zadní hrany a nutno říci, že reprosoustavy v reálném prostoru vůbec nepůsobí špatně, stejně jako je velmi solidní i celkové výrobní zpracování.
Přední stěně vévodí trojice reproduktorů, jeden výškový a dva středobasové, všechny orámované tlustou černou plochou a tenounkým hliníkově lesklým proužkem. Všechny tři měniče jsou zapuštěné v mělkých zvukovodech.
Zadní stěna je velmi jednoduchá - dole je naprosto klasická vanička s jediným párem vcelku jednoduchých, ale adekvátních reproterminálů. Téměř úplně u horní stěny je pak obdélníkový výdech bassreflexu s hrubým povrchem.

Výrobce se nijak zvlášť nerozepisuje o použitých technologiích a součástkách, dočtete se jen o osazení jednopalcovou měkkou kalotou pro výšky a čtyřpalcovými papírovými kónusy pro středy a basy. Dočtete se také o tom, že všechny měniče jsou spojeny do 2,5 pásmového konceptu.
Acoustic Energy AE109 umí dle specifikací zahrát v rozsahu 40 - 35 000 Hz (+/- 6 dB), mají citlivost 89 dB / 2,83 V / m a dělící frekvence výhybky je nastavena poměrně nízko na 2 300 Hz. Reprosoustavy jsou deklarované jako čtyřohmové, což by spolu s vyšší citlivostí mělo zajistit příjemně snadné rozehrávání.

AE109 jsme poslouchali s plejádou komponentů, od hlavní redakční sestavy OPPO UDP-205 + Norma Revo IPA-70B, přes ASUS Xonar Essence One MUSES MKII s Naim Nait XS + Naim FlatCap XS + Naim NAP 250 až po Cambridge CXC + Cambridge CXA80 nebo zapůjčené Audio Analogue Fortissimo CD a Fortissimo AMP. Nutno říci, že v praxi bylo téměř jedno, čím jsme AE109 krmili - hrají poměrně snadno, byť čím výše jdete, tím více se otevřou a snesou dobře i celkem dost nepoměrné partnery.

Ačkoliv jsou AE109 maličké, umí v nich v basovém spektru celkem bouchnout saze, prominete-li ten výraz. Platí to samozřejmě spíše pro menší a střední místnosti, také se celkem výrazně dá ovlivnit poměr objemu a přesnosti basů vzdáleností od zadní zdi. I pokud ale dáte přednost vzdálenější pozici a tedy i přesnějšímu a méně objemnému basu, zbývá ho stále dost a AE109 umí poslat do prostoru pěkně zahuštěnou basovou vlnu, reprosoustavy umí zdůraznit tu hezkou, lehce efektní část basových frekvencí. Proto i kontrabas Charlieho Hadena ve "Spiritual" ("Beyond the Missouri sky" | 1997 | Verve | 537 130-2) ve správných chvílích hezky mrouknul a zejména v menší místnosti byl velký, hodně sytý, hodně plný a hrál s opravdu zřetelnou váhou. Charakterem je pak hebký, příjemný, až lehce do vřela posazený, orientovaný citelně na mohutnost v této cenové relaci až nebývalou.

Acoustic Energy AE109 se vyznačují trochu "napumpovaným", energicky dopředným charakterem, takže i podání vokálu Madeleine Peyroux v "Dance me to the end of love" ("Careless love" | 2004 | Rounder | 0602498235836) bylo takové. Zřetelný, vpředu posazený hlas byl velký, zejména pak v poměru k maličkým ozvučnicím. I díky tomu je snadno čitelný a čistý, přes lehounký punc energicky-výbušného efektu, či chcete-li expresivnosti, je ale na danou kategorii velmi uvěřitelný.

Stejně tak tóny nejvyšší jsou posazené do lehounce znělejší polohy, vibrafon v "Ralph´s New Blues" od The Modern Jazz Quartet ("Concorde" | 2008 | Prestige | 0888072306530) přesto nebyl ukřičený ani nakřápnutý či "skleněný", byl objemně znělý, jadrný, proporčně velký a odvážný. Činel vzadu byl přeci jen o něco menší, velmi jemný, přesto již férově čitelný, lehounce a nenásilně šumící.

Dynamika v McLaughlinově "Thieves and poets, part 2" ("Thieves and poets" | 2003 | Glenray | 0602498010754) byla velmi dobrá, opět s ohledem na velikosti měničů i ozvučnice až nečekaně dobrá. Našlápnutý, rytmický a mohutný zvuk má drajv, má sílu a i gradující pasáž s mnoha nástroji ustojí více než důstojně, pošle vám hutný, sytý, barevný a plný zvuk. Drama a atmosféru tedy AE109 zahustit rozhodně umí.

Přestože "Min Módir" od Eivor ("The Dali CD Vol. 4" | 2015 | Dali | 474 564 6) ukázala, že AE109 nejsou míněny jako analytické monitory, za svých 20 000,- Kč dostanete férovou přehlednost a s jistotou již prezentovanou muziku, kde i poměrně drobné detaily z mohutného celku vyplynou, když se uvolníte a trošku zaposloucháte. Přednes v první řadě sází na propojenost a celistvost, bez nějakého akcentování a vytrhávání jednotlivostí.
Podání prostoru velmi dobře funguje v typických českých menších prostorách, kdy sedíte dejme tomu do dvou metrů od reprosoustav. Pak, když si je jen trošku vtočíte směrem na sebe, scéna ve Stingově "Roxanne" ("Symphonicities" | 2010 | Deutsche Grammophon | 274 2537) pěkně rozkvete do šířky. Nástroje nepůsobí nijak zmenšeně a opatrně, naopak je to působivě velké a rozmáchlé.

AE109 šlapou pěkně energicky a rytmicky kupředu napříč žánry a mají jakýsi "radostný přídech", který se moc dobře poslouchá. Lisztův "Mefistofeles" z "Faustovské symfonie" v podání Eliahu Inbala řídícího RSO Berlin (1995 | Denon | CO-78826) měl sytost, měl výbušnost a měl tah na branku, který prostě baví. Je to plný zvuk, vzdálený jakékoliv průměrné, opatrné nijakosti, která občas v těchto cenově dostupných sférách hrozí. AE109 ženou hudbu kupředu, umí to vzít pocitově pěkně od podlahy a prostě si jen tak užívají muziku.

Drouboulinké sloupečky AE109 od Acoustic Energy jsou skutečně hodny jména svého výrobce - akustické energie navzdory svým kompaktním proporcím umí do místnosti vpustit nebývale hodně. Jejich charakter naladěný s citlivým akcentem "hezkého" basu a s výtečnou rytmikou a lehkou dramatičností zní prostě hezky, radostně a zábavně skrze všechny žánry, jejich tah na branku si vás získá velmi nekomplikovanou a potěšující stravitelností. Za dvacet tisíc si tak s modelem AE109 pořídíte v malých obalech velkou a pěkně nahuštěnou porci muzikální energie a zábavnosti.

Daniel Březina

VHODNÁ MÍSTNOST

MALÁ [< 20m2] [ ✓] | STŘEDNÍ [> 20m2 / < 40m2] [ ✓] | VELKÁ (> 40m2) [ × ]

KLADY

• za 20 000,- hodně muziky z malého prostoru
• pěkné zpracování
• velmi kompaktní rozměry
• bohatost, barevnost, sytost a mohutnost

ZÁPORY

• vlastně nic

 Recenze je z 29. září 2017 

celou recenzi Daniela Březiny z internetového magazínu Hi-Fi Voice si můžete přečíst zde:

https://www.hifi-voice.com/testy-a-recenze/reprosoustavy-podlahove/1488-acoustic-energy-ae109